Diakonie roste a rozvíjí se. Vloni jsme poskytli pomocnou ruku více než 40 tisícům lidí.
A chceme za to poděkovat našim dárcům. Dárci nám pomáhají plnit sny. Díky nim otevíráme nová zařízení (vloni třeba pralinkárnu ve Valašském Meziříčí nebo internát pro žáky s postižením v Soběslavi) a zřizujeme nové služby, stavíme nové domovy (vloni to byl Domov Vyhlídka pro seniory, letos to bude nový Domov Betlém pro lidi s postižením) a děláme radost dětem, dospělým i seniorům, kterým pomáháme. I jejich sny pomáhají dárci naplnit. Sny o vlastním bydlení, dárcích pod stromečkem nebo úspěšně složené maturitě.
Děkujeme Vám za Vaše dary a podporu.
Velká radost u tisíců vánočních stromečků
Krabice od bot má za cíl potěšit děti z chudších rodin v České republice. Radost těmto dětem udělají zase děti, jimž dospělí pomohou připravit jejich krabici od bot. Tu společně naplní dětskými dárky k Vánocům.
Loňská sbírka trhala rekordy: Vybralo se 38 822 dárků pro děti z chudších rodin po celé ČR, dárky se rozdávaly i na Slovensku.
Ty nejdůležitější dárky se do krabice od bot nevejdou.
Na ty je tu Krabice online. V doprovodné finanční sbírce ke Krabici od bot lidé darovali 593 652 Kč na pomoc dětem a maminkám z azylových domů Diakonie.
V Litoměřicích tak vytvořili fond, ze kterého v průběhu celého roku přispívají maminkám, které si najdou vlastní bydlení, na kauci a vybavení bytu. V Mostě zrekonstruovali hernu a společenskou místnost, v Ostravě koupelnu, ve Vlašimi pořídili nové prolézačky na zahradu.
Oáza míru v uprchlickém táboře
V postní sbírce na pomoc dětem v jordánském uprchlickém táboře Zátarí se vybralo 670 337 Kč. S dalšími dary od partnerů, které se nám podařilo shromáždit, jsme mohli přispět 1,1 milionu korun na stavbu nového hřiště a dětského centra v Peace Oasis, komunitním centru v Zátarí, které Diakonie už řadu let podporuje.
"V Zátarí žijí některé rodiny již osmým rokem, to s čím zápasí, není nedostatek jídla nebo chybějící střecha nad hlavou. Nejvíc ubíjející je dlouhodobá nejistota a nečinnost. To nejdůležitější teď je pomoci lidem v táboře udržet naději a vyrovnat se s pocity frustrace,“ říká Kristina Ambrožová, ředitelka našeho humanitárního střediska.
Projekty pro radost
Všechna střediska a školy Diakonie se mohou pravidelně hlásit se svými projekty o dary, které lidé posílají Diakonii bez určení účelu. Máme jediné pravidlo: dary musí být využity ve prospěch lidí, kterým pomáháme.
Vloni jsme tak přispěli na koloběžky a žonglovací vybavení dětem z nízkoprahového klubu v Jablonci, zdravotní pomůcky pro umírající v hospici ve Valašském Meziříčí, rekonstrukci kuchyně pro lidi s postižením v Letovicích, zvedák pro imobilní pacienty na Vsetíně, myčku do školní kuchyně v Táboře a dětský nábytek a koberec do mateřské školy v Chebu.
Společenství dárců: pravidelní dárci pomáhají tam, kde to je nejvíc potřeba
Vloni na jaře jsme založili společenství dárců. Jeho členové přispívají měsíční částkou podle svých možností. My díky nim můžeme rychle pomoci tam, kde podpora státu nestačí. Děkujeme všem, kdo jste se do společenství přidali.
Nová zahrada pro děti s postižením: První projekt podpořený z fondu společenství dárců
Celý tým učitelek a vychovatelek ze speciální školy Diakonie na Praze 4 sháněl rok peníze na rekonstrukci zahrady. Díky příspěvku z fondu společenství dárců mohla škola získat dotaci, kde byla nutná vysoká spoluúčast. Stavba tak konečně začala a v novém školním roce se zahrada otevře žákům i veřejnosti.
Do školy chodí děti s mentálním postižením, více vadami a s autismem. Nová zahrada je navržená tak, aby rozvíjela všechny smysly. Na místě betonového plácku s lavičkami a suchou trávou rozkvetou květiny a vyrostou originální prolézačky.
Každý příběh je pro nás důležitý.
Posíláme Vám čtyři příběhy lidí, kterým pomáháme.
Lenka
Lence je 35 let. Se svými čtyřmi dětmi musela utéct od manžela. Ten po ztrátě zaměstnání propadl alkoholu a drogám. Rodina neměla peníze na oblečení, jídlo ani nájem. Manžel navíc děti psychicky i fyzicky týral. Lenka vyhledala pomoc doslova na poslední chvíli. Naštěstí ji našla v azylovém domě Diakonie v Mostě. Azylový dům Lence i jejím dětem dává bezpečné zázemí. Ale nejen to. S pomocí pracovnic Diakonie plánuje Lenka nový život. Spoří si peníze a hledá si malý byt, kde bude s dětmi šťastná.
Sami
Sami byl na návštěvě u tety, když začalo bombardování jeho vesnice. Bomba dopadla na dům jeho rodiny a všichni zahynuli – otec, matka, sourozenci. Sami jediný přežil.
Když jeho teta přišla kvůli válce o muže, rozhodla se odejít do Libanonu i se Samim a dětmi. Protloukali se, jak mohli, až se dostali do vesnice Hay el Gharbeh, kde sídlí Tahaddi, komunitní centrum podporované Diakonií. Když se zapsali do programu pomoci, byl na tom Sami fyzicky i psychicky velmi špatně. Díky podpoře Diakonie získala rodina potravinové poukázky, příspěvek na bydlení a zdravotní péči. S pravidelnou stravou se Samiho zdraví zlepšilo. V Tahaddi navíc mohl začít chodit i do školy a postupně dohánět, co zameškal.
Mirek
Když Mirek přišel do ústavu, bylo mu dvacet. Kromě tatínka už neměl z rodiny nikoho. A také řešil problémy s alkoholem. "Zavřeli mě do ústavu, abych se prostě polepšil," vzpomíná dnes Mirek, který už dva roky žije úplně jinak: v chráněném bydlení Diakonie ve Valašském Meziříčí.
V ústavu žil celých 30 let. Mezi sto dalšími muži. Ložnici jich sdílelo i deset. Teď může s podporou pracovníků Diakonie samostatně fungovat ve vlastní domácnosti. Nedávno začal pracovat v nové pralinkárně.
Andy
Andy měla jít na zvláštní školu. Dnes doučuje děti v jednom z našich nízkoprahových klubů. Sama se díky podpoře pracovníků odhodlala ke studiu na střední škole a v květnu složila maturitu. Chce pracovat s dětmi nebo překládat. „Ale taky možná skončím v Diakonii. To je takový můj osud,“ říká se smíchem.